Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Domácí teror, nízké sebevědomí, jistota průšvihu

Mnohokrát mě napadlo, že bych nemohla pracovat v poradně pro týrané ženy, protože bych nechápala, proč jsou tak pasivní. V žádném případě si nemyslím, že se takto chovají všechny. Ty, které svůj problém skutečně řeší, obdivuju. Pravidelně se dozvídáme z médií o „domácí zabijačce“, tedy o případu, kdy jeden z manželů v afektu zabije svého partnera.  Většinou nejde o překvapivý čin, ale o vyvrcholení dlouhodobých problémů a sporů, byť byly často tutlány. Když opominu tyto krajní případy, kdy dojde ke „konečnému zúčtování“, stále znova se snažím pochopit, proč lidé zůstávají ve vztahu, o kterém vědí, že nefunguje a nemá smysl. Říká se, že volba partnera ovlivní váš život mnohem víc, než škola, již vystudujete. Myslím si, že to platí. Tak proč se zahazovat s někým, kdo mi ubližuje, koho si nevážím nebo se za něj dokonce stydím?

Ve svém okolí mám minimálně pět žen různého věku a vzdělání, které jsou nebo byly (přinejmenším) psychicky týrány. Manžel je ponižoval, urážel, zesměšňoval či zakazoval kontakt s blízkými osobami (ať už šlo o přátele nebo o rodinu), o vynucování pohlavního styku a žárlivosti nemluvě. A ačkoliv si uvědomovaly, že na podobné jednání prostě nemá právo, přesto s ním dále zůstávaly. Většinou se obalily posvátnou mantrou „dělám to kvůli dětem“. Že je to nesmyslný argument asi nemusím zdůrazňovat. Zaráží mě, že jím šermuje matka, která by měla chtít pro svoje dítě jen to nejlepší – mimo jiné klidný a bezpečný domov. K ukončení vztahu většinou došlo až v okamžiku, kdy se některé z dětí pod vlivem dlouhodobé domácí pohody a harmonického prostředí psychicky zhroutilo, začalo mít zdravotní problémy nebo matku samo prosilo, ať od tatínka odejdou, protože už chce mít klid. Další variantou bylo, že si manžel našel jinou partnerku. Pak si žena už opravdu nemohla nalhávat, že to všechno jí manžel provádí z lásky.

Jak se mají zachovat kamarádky, které jsou průběžně zásobovány pikantními detaily z domácích hádek? Pravděpodobně ženě radí, aby vztah ukončila. Přesvědčují ji, že se její muž nezmění a nezačne si jí vážit, když si neváží žen obecně. Že si s ní nezačne rozumět, když jsou každý jiný a vlastně nikdy si neměli co říct. Že děti potřebují klidné a stabilní prostředí bez každodenního dusna a křiku. Dotyčné ženy všechno uznávají a samy kupí ještě další a další důvody, proč by bylo lepší rozejít se. Vždyť už vyzkoušely i různé psychoterapie a poradny. Vždyť se s ním opravdu nejsou schopné domluvit na ničem. Dokonce už se jim i fyzicky hnusí a prostě ho nemají rády… Řečí a silných slov plno, i na slzy dojde. A pak? Pak nic. Vy tomu prostě nerozumíte, prý to není tak lehké. Není to jen tak. Co když zůstane žena nakonec sama? Co když přijde o majetek? Co když bude muset nějakou dobu bydlet s rodiči? Co když bude mít finanční problémy? Spousta možných komplikací. Nakonec to s ním vlastně není tak špatné a hlavně jsou ženský, který jsou na tom ještě hůř (já vždy dodávám, že jsou jiný, který jsou na tom líp). Každého holt utěšuje něco jiného.

Dle mého pozorování mají tyto ženy několik společných vlastností: jsou to pečovatelské typy, mají nízké sebevědomí a (především) bojí se samoty. Představa, že budou bez partnera, je pravděpodobně paralyzuje. To je nicméně často taky příčina špatné volby stávajícího partnera – na konci předchozího vztahu narychlo hledaly někoho nového, aby nebyly samy. Začarovaný kruh. Tak často dochází k vytloukání klínu klínem a špatný partner je nahrazen ještě horším. Jednou se ale vdají a otěhotní (v libovolném pořadí), protože už nechtějí hledat někoho lepšího. Většinou tedy nejde o překvapivý zvrat a změnu empatického pohodáře v zuřivého cholerika s nutkavou touhou profackovat manželku za nepovedené knedlíky a neuklizený byt. Zpravidla bylo již od počátku vztahu mnoho indicií, že to nebude idylka. A ze všech nejlépe to věděla dotyčná slečna, která všechny náznaky pečlivě zasouvala do podvědomí a zabarikádovala je výhledem na pohádkovou svatbu a nějaké to roztomilé potomstvo.

Samozřejmě chápu, že není vůbec snadné odejít z dlouholetého vztahu, byť poznamenaného takovými problémy. Stále se čeká na poslední kapku a stále se posouvá hranice tolerance, protože udělat ten zásadní krok je těžké, chce to odvahu a dávku sebevědomí (nebo velkého zoufalství). Ale když už prostě vím, že tenhle partner opravdu není pro mě, že to není dobrý život pro nikoho zúčastněného, tak pak proč to oddalovat? Často se nakonec dostávají do paradoxní situace, že dokonce chování svých tyranů ospravedlňují a útočí na okolí, které si dovolilo vyjádřit kritický názor. Nesahejte nám na šťastnou rodinu. Raději se izolují od svých přátel, někdy i od rodiny, než by se vystavily nepříjemným dotazům, zda už je to doma v pořádku, nebo zda podnikají nějaké kroky. Kolem většiny těchto žen je mnoho lidí, kteří by jim moc rádi pomohli, jen nevědí jak. Čekají na vhodný okamžik, ale rozhodnout za ně nemůžou.

Když už mám velké nutkání pomáhat, řešit cizí problémy a hlavně už nějak konat, vzpomenu si na následující příběh: Žena se svěřovala přátelům se svými problémy v manželství a ti jí nakonec pomohli odstěhovat se a odvézt věci – za týden ji vezli zpátky, protože si to rozmyslela. Už jsem si předpřipravila i několik hesel, která si v duchu opakuji, když cítím nad vývojem situace bezmoc. Namátkou: Nelze pomoci tomu, kdo sám nechce. Každý má to, co si zaslouží. Každý svého štěstí strůjce. Jaký si to uděláš, takový to máš. Kdo chce kam, pomozme mu tam…

Přátelé, kteří ženu v podobné situaci vyslechnou a snaží se pomoci, se zákonitě cítí využitě (snad až zneužitě). Poslouží jako žasnoucí a šokované publikum, naslouchající vrba, žena se vypovídá, uleví se jí a odchází trpět ve jménu vyššího blaha rodinného celku. Jestli má nějaké osobní problémy, tak to není nic, co by se nedalo s trochou dobré vůle a potlačením své osobnosti v zájmu kolektivu zvládnout. Postěžovat si přijde zase, až doma přituhne. A tak stále dokola.

Nakonec se už ani nedivím, že si manžel takové ženy neváží. Vždyť ultimáta jsou kladena, ale nejsou plněna. Hranice toho, co si ještě nechá líbit, se stále posouvají. Chápu i to, že žena sama o sobě začne pochybovat a neváží si sebe tak, aby si dopřála důstojnější život. Nechci tím v žádném případě říct, že tím dávají svému partnerovi právo jakkoli jim ubližovat, jen mu to umožňují a usnadňují. Kdyby šlo ale jen o ně samé, tak je to opravdu jejich věc a ať si to dosytnosti užijí. Jen mě hrozně štve, že jsou do toho zataženy děti a že takový partnerský vztah budou jednou považovat za normální. Potkávám je pak v práci a nestačím se divit, čeho všeho se na nich rodiče ve jménu lásky a úplné rodiny stačili dopustit.

Autor: Klára Budilová | úterý 30.8.2011 11:05 | karma článku: 17,54 | přečteno: 1473x
  • Další články autora

Klára Budilová

Novoroční zázrak – někdo ze mě nechce vymlátit co nejvíc peněz

Brněnské nakladatelství, od kterého jsem si před pár dny objednala přes internet knihu, mi vyrazilo dech. Zvyklá na nejrůznější fígly internetových (i jiných) prodejců, jak ze zákazníka vytáhnout co nejvíce peněz, čekám od všech obchodníků spíše to horší. V tomto případě mě zaskočila hned dvě překvapení. A obě byla pozitivní! Což je vlastně překvapení třetí.

18.1.2012 v 17:30 | Karma: 21,70 | Přečteno: 1336x | Diskuse| Společnost

Klára Budilová

Elektronické knihy – nic pro čtenáře sběratele

Moc ráda čtu. Je to vášeň. Seznam knih, které ještě nutně potřebuji přečíst (ať už pro radost nebo kvůli dalšímu sebevzdělávání), stále roste. Na první pohled jsem ideálním kandidátem na koupi čtečky knih. A mně se skutečně moc líbí, jsou praktické, knihy stažené do nich jsou dokonce levnější, okamžitě po ruce, skladné a lehké. Jenže...

9.1.2012 v 10:46 | Karma: 15,09 | Přečteno: 788x | Média

Klára Budilová

Toužící po lásce a volící nevhodné partnery - hrdinka Tajné knihy

Většina lidí píšících deníky si bedlivě střeží jejich obsah. Zaznamenávají v nich nejen nejintimnější zážitky, ale i myšlenky a pocity, za které se někdy stydí i sami před sebou. Musí si je definovat, pojmenovat, vypořádat se s nimi. Proto je většinou nežádoucí, aby si je pročítal kdokoli další. Tu a tam někdo vydá svůj deník (autentický, zcenzurovaný či fiktivní) coby svědectví o prožitém - intimita je přebita nutkáním zveřejnit příběh. V případě Tajné knihy Ireny Obermannové má čtenář možnost přečíst si zároveň s příběhem i zápisky o niterném životě hrdinky. Stěžejní je vylíčení milostného vztahu, ale mě zaujaly spíše duševní prožitky pisatelky deníku (ať už je to postava fiktivní, nebo totožná s autorkou).

15.12.2011 v 8:52 | Karma: 11,26 | Přečteno: 730x | Diskuse| Společnost

Klára Budilová

Óda na mateřskou (strunu) aneb Zásobníček hřejivých okamžiků I

Často si v duchu umiňuju, že právě tenhle okamžik, úsměv, tohle kouknutí či srandovní slovíčko si musím zapamatovat (někdy bych naopak některé věci radši neviděla, neslyšela). Pokouším se zaznamenat si pár chvil jednoho běžného dne s malými dětmi. Prý na to budu jednou hrozně ráda vzpomínat. Ale já si to užívám už teď (hrozně).

7.12.2011 v 17:59 | Karma: 9,82 | Přečteno: 604x | Diskuse| Osobní

Klára Budilová

V (ne)dobrovolném zajetí hraček

Začalo šílenství kolem shánění vánočních dárků. Ježíšek našim dvěma mazlíčkům nadělí další porci hraček. A ještě předtím oslavíme jejich (1. a 3.) narozeniny. Za své krátké životy již stihli být obdarováni velkým množstvím hraček. Tímto tempem se jimi za pár let budeme brodit. Je to dvojsečné – na jedné straně kulíme oči, co všechno pro děti existuje, chceme jim dopřát krásné hračky i radost z nich, na druhé straně je nechceme rozmazlit a zavalit nepotřebnými věcmi. Jak to ukočírovat?

15.11.2011 v 10:24 | Karma: 10,98 | Přečteno: 797x | Diskuse| Ona

Klára Budilová

Svoboda po našem – letní gumy v zimě a kouření v restauraci

Stát nás chce vodit za ručičku například ohledně spoření na stáří - když vidíme, jak si dnešní důchodci užívají, tak by nám nemuselo dojít, že se o sebe nakonec budeme muset postarat sami. Proč si ale nezahraje na přísného rodiče v případě otázek, ve kterých jde (minimálně) o zdraví? Co má znamenat anabáze kolem zákona o povinném používání zimních pneumatik nebo stále neúspěšné prosazování zákazu kouření v restauracích?

1.11.2011 v 9:08 | Karma: 17,02 | Přečteno: 1264x | Diskuse| Společnost

Klára Budilová

A vám někdo řekl, že to bude tak těžký?

Život s dětmi je oproti předchozímu bezdětnému klídku něco jako věčná improvizace, nekonečné provizorium. A zatím jsem si nezvykla, že to tak bude napořád. Přestože by člověk své děti (v našem případě 1 a 3 roky staré) neměnil a dýchal by za ně, padá u nás občas věta: „Já chci zpátky svůj život!“

19.10.2011 v 9:50 | Karma: 14,35 | Přečteno: 919x | Diskuse| Společnost

Klára Budilová

Kateřina Neumannová, Radek John, Petr Fejk … (a Karel Loprais?)

Vždycky mi je smutno (a někdy i líto), když v přímém přenosu sleduji, jak si nějaká mediálně známá a zaslouženě uznávaná osobnost kazí jméno a přichází o oblibu. Leckdy s ní veřejné mínění tak zatočí, že z miláčka davů je během několika měsíců vyvrhel, který by snad měl mít v kanálech vlastní chodník. Když jsem před měsícem viděla reportáž z tiskové konference BESIPu a na ní dalšího adepta na tuto pochybnou slávu, vybavilo se mi hned několik klasiků v disciplíně „prokaučování dobrého jména“. Je zvláštní, kolik osobností uvěřilo, že mohou dělat vlastně cokoliv, protože ve všem budou vynikající. A že si zaslouží být za to státem řádně ohodnoceni. Je možné, že v některých případech jde jen o zdání neschopnosti a neúspěchu, ale stejně vyvolá odmítavou reakci u (do té doby příznivě naladěné) veřejnosti.

3.10.2011 v 11:29 | Karma: 45,68 | Přečteno: 15164x | Diskuse| Společnost

Klára Budilová

Doktorrallye

Mezi mnoha radami udělenými kamarádkami před mým odchodem na mateřskou trochu zapadla ta týkající se prohlídek u dětského lékaře. Zkušené matky mi kladly na srdce, abych lékařské postřehy, podezření a nálezy brala s rezervou, protože doktoři jsou často „tabulkoví“ (čili kladou důraz na doporučené parametry všeho – pro jistotu). Informaci jsem vzala na vědomí, ale nedocenila.

30.9.2011 v 16:17 | Karma: 12,33 | Přečteno: 934x | Diskuse| Ona

Klára Budilová

Hromobijci

Malé děti a zvířata se bojí hlasitých zvuků. Každé burácení, ať jde o hrom, výfuk nebo ohňostroj, je dokáže k smrti vylekat. Bouřku neovlivním, ale proč musí moje děti pravidelně děsit petardy vystřelované pro pobavení ostatních? To nechápu.

25.9.2011 v 15:32 | Karma: 5,09 | Přečteno: 316x | Diskuse| Ona

Klára Budilová

Dokonalá jistě ne, ale snad aspoň dobrá… (matka)

„Jistě se vám někdy stane, že si budete myslet, že nejste dobrá matka, ale nebojte se, jste.“ Před lety jsem při studiu všemožných knih o dětech, o jejich vývoji a výchově narazila na tuto větu, která mi utkvěla v hlavě a často se mi vrací. V těhotenství jsem ještě v blažené nevědomosti nechápala, proč bych měla o sobě takto pochybovat. Coby matka dvou malých dětí nevím, jak pochybovat přestat.

14.9.2011 v 14:47 | Karma: 18,61 | Přečteno: 1288x | Diskuse| Osobní

Klára Budilová

Hlavně žádný kanál pro děti!

Stále se vedou všemožné kampaně na podporu dětského čtenářství, na podporu aktivního trávení volného času dětí apod. Má pak smysl, aby Česká televize zaváděla „nízkorozpočtový dětsko-vzdělávací kanál ČT3“? Není sporu, že zodpovědnost za trávení volného času nesou rodiče dětí. Ti rozhodují, zda jejich dítko před televizí vysedí důlek, nebo zda se podívá pouze na předem zvolený pořad. Ale pokud si většina z nás nemyslí, že by děti měly dostat ještě další záminku, proč rychle odbýt domácí úkoly a spěchat k obrazovce, tak je asi myšlenka zavedení dětského kanálu energií napřenou špatným směrem (o vyhozených penězích nemluvě).

9.9.2011 v 10:41 | Karma: 16,59 | Přečteno: 1452x | Diskuse| Společnost

Klára Budilová

Nesnídám, nesvačím - já to prostě nestačím

Začala nám zase sezóna octomilek, drobných a extrémně rychle se množících mušek. Zdá se, že v naší kuchyni bude teď pár týdnů živo. Není v mé moci okamžitě zlikvidovat všechny použité mističky, lžičenky, nakousnuté a nedojedené kousky čehokoliv. Nějak se dostaly do pytlíku s koláčem a tak se přežraly, že nemohly odletět. Říká se, že lepší je šťastný nepořádek, než smutné naklizeno. A taky: bordel v bytě, spokojené dítě. Z toho mi vychází, že naše děti musí být velmi šťastné a velmi spokojené. Jen my, rodiče, jsme kolikrát na prášky.

5.9.2011 v 13:59 | Karma: 15,59 | Přečteno: 1466x | Diskuse| Osobní

Klára Budilová

Ztížená možnost soustředění

V poslední době jsem si uvědomila, že jsem přišla o schopnost soustředit se na více věcí najednou. Nikdo na mě nesmí mluvit, pokud dělám alespoň trochu intelektuálně náročnější činnost. Například taková příprava mlíčka pro děti je posvátná – musí být klid, jinak bych musela začít odpočítávat odměrky zase od začátku.

31.8.2011 v 23:31 | Karma: 10,66 | Přečteno: 815x | Diskuse| Osobní

Klára Budilová

Sprosťačení

Jak to dopadne, když se před malými dětmi mluví sprostě? Vyzkoušela jsem to a teď mám doma malou sprosťandu.

28.8.2011 v 22:20 | Karma: 12,04 | Přečteno: 986x | Diskuse| Společnost