Doktorrallye
Vybavila se mi až při zpáteční cestě z jedné dceřiny prohlídky. Klidně jsem manželovi vyjmenovávala do telefonu, co všechno je na naší, to té doby výborně prospívající dceři, špatně. Vzlykat jsem začala až na konci. A uzavřela jsem to návrhem, že ji budeme reklamovat. Co jsem si v ordinaci vyslechla, mnou na jedné straně otřáslo (protože každý se bojí nejvíc o zdraví svých dětí), na druhé straně okamžitě nastartovalo obranné mechanismy (humor a racionální uvažování). Takto vypadal email, ve kterém jsem informovala kamarádku: „Ve čtvrtek jsme byly na prohlídce (18 měsíců) a vrátila jsem se zdeptaná. Evelína je evidentně závadný výrobek, přestože se tak nejevila: má šelest na srdci, předkus (já ho teda nevidím), kulatý nebo naopak moc rovný záda podle momentální polohy těla (též nevidím), taky je příliš dlouhá a těžká. Výšku jsem doma zkorigovala o 3,5 cm pouhým přeměřením, ale váha je asi skutečně vyšší (má docela pupek). Takže se chystáme na kardiologii, k zubákovi, na fyzioterapii… Navíc dle mého pozorování šilhá, což paní doktorce kupodivu ušlo, takže i oční je v plánu. O zábavu postaráno.“
Postupně jsme objeli uvedené specialisty a dcera absolvovala různá vyšetření. Když leželo na kardiologii tělíčko olepené sondami, tak se mi nedýchalo lehce. Šelest byl potvrzen, ale my uklidněni, že rozhodně neohrožuje naše dítko na životě. Předkus vyvrácen, prý se dá rozpoznat až u druhých zubů, v žádném případě takto brzy. Zádíčka absolutně v pořádku, ať ji paní fyzioterapeutka pozorovala sebekritičtěji (dcera si vykračovala jen v plíně po ordinaci jako voják, po hrbení ani stopa). Nakonec došlo i na očaře (toho jsme stihli až den před porodem brášky) a ukázalo se, že holčička nešilhá, jen má široký kořen nosu.
Kdykoli jsme vyslaní na nějaké vyšetření, tak tuším narvanou čekárnu, otrávené děti, vynervované rodiče, vydýchaný vzduch. A dopředu se děsím, co dcerka bude provádět, až se rozkouká. Těžko udržet malé dítě na židli, když je kolem tolik zajímavých věcí. Stačí, že se začne vyptávat, proč paní vedle ní má vlasy na noze nebo proč má tamta holčička ošklivé zoubky?
Člověk nechce nic podcenit, raději absolvuje nějaké vyšetření zbytečně, než by jedno důležité vynechal. Pokaždé se mi uleví, když se ukáže, že je vše v pořádku, nebo že nejde o nic závažného. A vždycky si taky uvědomím, jaké je to štěstí mít zdravé děti. Většina rodičů by mohla vypravovat, u kolika všemožných doktorů už se svými dětmi byli. A ne vždy to skončilo konstatováním, že nejde o nic vážného nebo že z toho dítě vyroste.
Když slyším o léčbě či zákrocích, které některé děti musí absolvovat, je mi úzko. A nevím, jestli je mi víc líto těch nebožátek, která nechápou, co se s nimi děje, nebo těch rodičů, kteří to naopak chápou až moc dobře. Takže si nakonec říkám, že můžu být ráda za všechna ta vyšetření, hlavně pokud dopadnou dobře, a můžu si gratulovat, jestliže se ukáže, že vlastně byla zbytečná.
Klára Budilová
Novoroční zázrak – někdo ze mě nechce vymlátit co nejvíc peněz
Brněnské nakladatelství, od kterého jsem si před pár dny objednala přes internet knihu, mi vyrazilo dech. Zvyklá na nejrůznější fígly internetových (i jiných) prodejců, jak ze zákazníka vytáhnout co nejvíce peněz, čekám od všech obchodníků spíše to horší. V tomto případě mě zaskočila hned dvě překvapení. A obě byla pozitivní! Což je vlastně překvapení třetí.
Klára Budilová
Elektronické knihy – nic pro čtenáře sběratele
Moc ráda čtu. Je to vášeň. Seznam knih, které ještě nutně potřebuji přečíst (ať už pro radost nebo kvůli dalšímu sebevzdělávání), stále roste. Na první pohled jsem ideálním kandidátem na koupi čtečky knih. A mně se skutečně moc líbí, jsou praktické, knihy stažené do nich jsou dokonce levnější, okamžitě po ruce, skladné a lehké. Jenže...
Klára Budilová
Toužící po lásce a volící nevhodné partnery - hrdinka Tajné knihy
Většina lidí píšících deníky si bedlivě střeží jejich obsah. Zaznamenávají v nich nejen nejintimnější zážitky, ale i myšlenky a pocity, za které se někdy stydí i sami před sebou. Musí si je definovat, pojmenovat, vypořádat se s nimi. Proto je většinou nežádoucí, aby si je pročítal kdokoli další. Tu a tam někdo vydá svůj deník (autentický, zcenzurovaný či fiktivní) coby svědectví o prožitém - intimita je přebita nutkáním zveřejnit příběh. V případě Tajné knihy Ireny Obermannové má čtenář možnost přečíst si zároveň s příběhem i zápisky o niterném životě hrdinky. Stěžejní je vylíčení milostného vztahu, ale mě zaujaly spíše duševní prožitky pisatelky deníku (ať už je to postava fiktivní, nebo totožná s autorkou).
Klára Budilová
Óda na mateřskou (strunu) aneb Zásobníček hřejivých okamžiků I
Často si v duchu umiňuju, že právě tenhle okamžik, úsměv, tohle kouknutí či srandovní slovíčko si musím zapamatovat (někdy bych naopak některé věci radši neviděla, neslyšela). Pokouším se zaznamenat si pár chvil jednoho běžného dne s malými dětmi. Prý na to budu jednou hrozně ráda vzpomínat. Ale já si to užívám už teď (hrozně).
Klára Budilová
V (ne)dobrovolném zajetí hraček
Začalo šílenství kolem shánění vánočních dárků. Ježíšek našim dvěma mazlíčkům nadělí další porci hraček. A ještě předtím oslavíme jejich (1. a 3.) narozeniny. Za své krátké životy již stihli být obdarováni velkým množstvím hraček. Tímto tempem se jimi za pár let budeme brodit. Je to dvojsečné – na jedné straně kulíme oči, co všechno pro děti existuje, chceme jim dopřát krásné hračky i radost z nich, na druhé straně je nechceme rozmazlit a zavalit nepotřebnými věcmi. Jak to ukočírovat?
Klára Budilová
Svoboda po našem – letní gumy v zimě a kouření v restauraci
Stát nás chce vodit za ručičku například ohledně spoření na stáří - když vidíme, jak si dnešní důchodci užívají, tak by nám nemuselo dojít, že se o sebe nakonec budeme muset postarat sami. Proč si ale nezahraje na přísného rodiče v případě otázek, ve kterých jde (minimálně) o zdraví? Co má znamenat anabáze kolem zákona o povinném používání zimních pneumatik nebo stále neúspěšné prosazování zákazu kouření v restauracích?
Klára Budilová
A vám někdo řekl, že to bude tak těžký?
Život s dětmi je oproti předchozímu bezdětnému klídku něco jako věčná improvizace, nekonečné provizorium. A zatím jsem si nezvykla, že to tak bude napořád. Přestože by člověk své děti (v našem případě 1 a 3 roky staré) neměnil a dýchal by za ně, padá u nás občas věta: „Já chci zpátky svůj život!“
Klára Budilová
Kateřina Neumannová, Radek John, Petr Fejk … (a Karel Loprais?)
Vždycky mi je smutno (a někdy i líto), když v přímém přenosu sleduji, jak si nějaká mediálně známá a zaslouženě uznávaná osobnost kazí jméno a přichází o oblibu. Leckdy s ní veřejné mínění tak zatočí, že z miláčka davů je během několika měsíců vyvrhel, který by snad měl mít v kanálech vlastní chodník. Když jsem před měsícem viděla reportáž z tiskové konference BESIPu a na ní dalšího adepta na tuto pochybnou slávu, vybavilo se mi hned několik klasiků v disciplíně „prokaučování dobrého jména“. Je zvláštní, kolik osobností uvěřilo, že mohou dělat vlastně cokoliv, protože ve všem budou vynikající. A že si zaslouží být za to státem řádně ohodnoceni. Je možné, že v některých případech jde jen o zdání neschopnosti a neúspěchu, ale stejně vyvolá odmítavou reakci u (do té doby příznivě naladěné) veřejnosti.
Klára Budilová
Hromobijci
Malé děti a zvířata se bojí hlasitých zvuků. Každé burácení, ať jde o hrom, výfuk nebo ohňostroj, je dokáže k smrti vylekat. Bouřku neovlivním, ale proč musí moje děti pravidelně děsit petardy vystřelované pro pobavení ostatních? To nechápu.
Klára Budilová
Dokonalá jistě ne, ale snad aspoň dobrá… (matka)
„Jistě se vám někdy stane, že si budete myslet, že nejste dobrá matka, ale nebojte se, jste.“ Před lety jsem při studiu všemožných knih o dětech, o jejich vývoji a výchově narazila na tuto větu, která mi utkvěla v hlavě a často se mi vrací. V těhotenství jsem ještě v blažené nevědomosti nechápala, proč bych měla o sobě takto pochybovat. Coby matka dvou malých dětí nevím, jak pochybovat přestat.
Klára Budilová
Hlavně žádný kanál pro děti!
Stále se vedou všemožné kampaně na podporu dětského čtenářství, na podporu aktivního trávení volného času dětí apod. Má pak smysl, aby Česká televize zaváděla „nízkorozpočtový dětsko-vzdělávací kanál ČT3“? Není sporu, že zodpovědnost za trávení volného času nesou rodiče dětí. Ti rozhodují, zda jejich dítko před televizí vysedí důlek, nebo zda se podívá pouze na předem zvolený pořad. Ale pokud si většina z nás nemyslí, že by děti měly dostat ještě další záminku, proč rychle odbýt domácí úkoly a spěchat k obrazovce, tak je asi myšlenka zavedení dětského kanálu energií napřenou špatným směrem (o vyhozených penězích nemluvě).
Klára Budilová
Nesnídám, nesvačím - já to prostě nestačím
Začala nám zase sezóna octomilek, drobných a extrémně rychle se množících mušek. Zdá se, že v naší kuchyni bude teď pár týdnů živo. Není v mé moci okamžitě zlikvidovat všechny použité mističky, lžičenky, nakousnuté a nedojedené kousky čehokoliv. Nějak se dostaly do pytlíku s koláčem a tak se přežraly, že nemohly odletět. Říká se, že lepší je šťastný nepořádek, než smutné naklizeno. A taky: bordel v bytě, spokojené dítě. Z toho mi vychází, že naše děti musí být velmi šťastné a velmi spokojené. Jen my, rodiče, jsme kolikrát na prášky.
Klára Budilová
Ztížená možnost soustředění
V poslední době jsem si uvědomila, že jsem přišla o schopnost soustředit se na více věcí najednou. Nikdo na mě nesmí mluvit, pokud dělám alespoň trochu intelektuálně náročnější činnost. Například taková příprava mlíčka pro děti je posvátná – musí být klid, jinak bych musela začít odpočítávat odměrky zase od začátku.
Klára Budilová
Domácí teror, nízké sebevědomí, jistota průšvihu
Mnohokrát mě napadlo, že bych nemohla pracovat v poradně pro týrané ženy, protože bych nechápala, proč jsou tak pasivní. V žádném případě si nemyslím, že se takto chovají všechny. Ty, které svůj problém skutečně řeší, obdivuju. Pravidelně se dozvídáme z médií o „domácí zabijačce“, tedy o případu, kdy jeden z manželů v afektu zabije svého partnera. Většinou nejde o překvapivý čin, ale o vyvrcholení dlouhodobých problémů a sporů, byť byly často tutlány. Když opominu tyto krajní případy, kdy dojde ke „konečnému zúčtování“, stále znova se snažím pochopit, proč lidé zůstávají ve vztahu, o kterém vědí, že nefunguje a nemá smysl. Říká se, že volba partnera ovlivní váš život mnohem víc, než škola, již vystudujete. Myslím si, že to platí. Tak proč se zahazovat s někým, kdo mi ubližuje, koho si nevážím nebo se za něj dokonce stydím?
Klára Budilová
Sprosťačení
Jak to dopadne, když se před malými dětmi mluví sprostě? Vyzkoušela jsem to a teď mám doma malou sprosťandu.
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1895x
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- G. R. R. Martin - Střet králů
- I. Obermannová - Tajná kniha
- J. Čapek, M. Čapková - Pozitivní výchova sourozenců v rodině
- Z. Mahler - Nokturno
- P. Soukupová - K moři
- R. Saviano - Gomora
- Bouřky. Příběh Karoliny Světlé a Jana Nerudy
- G. R. R. Martin - Bouře mečů
- J. Nesbo - Lovci hlav
- J. Šiklová - Deník staré paní
- K. Fossum - Indická nevěsta
- G. R. R. Martin - Hostina pro vrány
- U. Eco - Pražský hřbitov
Co právě poslouchám
- Harry Potter a Vězeň z Azkabanu
- Harry Potter a Ohnivý pohár
- R. H. v. Gulik - Vraždy na čínském jezeře