Óda na mateřskou (strunu) aneb Zásobníček hřejivých okamžiků I
Ráno se povaluju a děti po mně lezou. Chvílemi odbíhají (Evelínka, 3) a odlézají (Vašík, 1) hrát si či se přetahovat o hračky, aby se zase vrátili a přitulili. Obzvláště náš chlapeček je neuvěřitelně mazlivý. Přiřítí se, supí a heká, šoupe kolínkama a zadělává na díry v dalších tepláčkách. Labužnicky sebou práskne do peřin a vyvaluje se vedle mě. Holčička se nedá zahanbit a hlásí, že se jde pochovat. Tolik lásky na jedné hromadě… Je něco hezčího?
Nechce se mi vstávat, protože následuje otravná rutina kolem mytí a oblékání, příprava snídaně. Každý den jak přes kopírák a nedá se tomu vyhnout. Ovšem až to bude probíhat v chvatu před odchodem do školky a do práce, tak budu nostalgicky vzpomínat…
Po snídani, přečtení kousku novin a chvilce hraní (lépe řečeno rozházení dostatečné porce hraček) vyrážíme na vzduch – tedy pokud je nám nakloněno počasí, zdravotní stav všech zúčastněných i nálada. Vypravování se na procházku mě děsí předem a jsem z něj většinou zpocená až … na zádech. Lítám od jednoho k druhému, abych nic nezapomněla. Než Vašíka celého obleču, poodleze zase někam za roh a z nohou mu sklouznou pracně nasazené botičky. Dceru upnu do oteplovacích kalhot a ona si vzpomene, že potřebuje na záchod. Nakonec už jsou děti připravené na chodníčku za dveřmi a volají maminku, která v triku a pantoflích brzdí výpravu. Tiše (a pak i hlasitě) nadávám a běhám z místnosti do místnosti, abych sbalila zapomenuté věci. Když už jsme konečně venku, když jsou nasazeny všechny rukavičky, čepičky, botičky, namazané tvářičky, zabalená pitíčka i všemožné propriety pro všechny případy, tak pak panuje největší pohoda. Čirá radost z mateřství. Dá se jen tak jít, děti se zabaví koukáním na svět.
Doma je to náročnější. Neustálá pozornost je někdy vyčerpávající. Chlapeček se naučil vylézt na schody, na parapety oken (asi 35 cm nad zemí), na židli nebo konferenční stolek. Teď se neustále snaží někam vydrápat. Dokonce už zdolá celé schodiště oběma směry. Samozřejmě máme vrátka, ale už se stalo, že vyhmátl naši nepozornost. Prdelka s plínou se mu jen kmitala a sprintoval, aby byl nahoře dřív, než mu to zarazíme. Ve všem napodobuje sestru, takže o zábavu máme postaráno.
Sedím v pracovně a dostávám tik do oka, jak dcera bliká lampičkou a zároveň hučí do nějaké plechové krabičky. Vyluzuje šílený zvuk podobný bučení a v pozadí hrají koledy - jak roztomilé. Najednou je podezřelý klid, otáčím se. Obě děti stojí na parapetu okna a balancují. Ach jooooooo! Snad si syn moc nenamele, až jednou spadne. Jinak nepochopí, že je to nebezpečné. Většinou neopakuje stejné chyby dvakrát. Zároveň odhodlaně cucá jednu z nálepek, které seškrábal z okenní tabule. Přežvykuje, asi se mu lepí na patro. Během psaní těchto řádků se naučil vylézt i na koženou sedačku. Myslela jsem, že ta mu bude odolávat déle, vždyť mu podkluzují nožičky. Ale urputně se snaží a nějak se tam nakonec vždycky dostane. Vítězoslavně si klekne až na zdolaném vrcholu, ruce zvedá nad hlavu a ukazuje, jak je veliký. Dcera se mě ptá, kdy Vašík spadne. Co na to říct? Je to jen otázka času.
V knihovně je vystavená čerstvá fotka ze synova vítání občánků. Roční dítě trůní v kolíbce a zamyšleně hledí do budoucnosti. Dcera ovšem konstatuje, že tam sedí jako strejc. Musím se smát a nechápu, kde k tomu přišla. Je chodící nádoba podobných výroků. Jen nemám disciplínu zapisovat si je.
Dostávám od ní hlášení, že brácha je pokakanej jako pes. Pěkně řečeno. Při přebalování si uvědomuju, že zpívám refrén písničky Krávy, krávy a vesele bučím do rytmu (písničky Svěráka a Uhlíře u nás jedou a jsme z nich zblblí). Asi bych se nad sebou měla zamyslet. Evelínka vždycky vše připraví na přebalování – je pedant, na nic se nesmí zapomenout. Sleduje mě, zda utírám zadek správně, a mudruje, že až bude malá, tak taky bude mít pindíka. Vysvětluju jí, že pindíka mají všichni kluci a holčičky že mají…vy víte co. Zdá se, že už nám začíná období otázek na tělo (tedy na pindíka).
Pokračování příště…
Klára Budilová
Novoroční zázrak – někdo ze mě nechce vymlátit co nejvíc peněz
Brněnské nakladatelství, od kterého jsem si před pár dny objednala přes internet knihu, mi vyrazilo dech. Zvyklá na nejrůznější fígly internetových (i jiných) prodejců, jak ze zákazníka vytáhnout co nejvíce peněz, čekám od všech obchodníků spíše to horší. V tomto případě mě zaskočila hned dvě překvapení. A obě byla pozitivní! Což je vlastně překvapení třetí.
Klára Budilová
Elektronické knihy – nic pro čtenáře sběratele
Moc ráda čtu. Je to vášeň. Seznam knih, které ještě nutně potřebuji přečíst (ať už pro radost nebo kvůli dalšímu sebevzdělávání), stále roste. Na první pohled jsem ideálním kandidátem na koupi čtečky knih. A mně se skutečně moc líbí, jsou praktické, knihy stažené do nich jsou dokonce levnější, okamžitě po ruce, skladné a lehké. Jenže...
Klára Budilová
Toužící po lásce a volící nevhodné partnery - hrdinka Tajné knihy
Většina lidí píšících deníky si bedlivě střeží jejich obsah. Zaznamenávají v nich nejen nejintimnější zážitky, ale i myšlenky a pocity, za které se někdy stydí i sami před sebou. Musí si je definovat, pojmenovat, vypořádat se s nimi. Proto je většinou nežádoucí, aby si je pročítal kdokoli další. Tu a tam někdo vydá svůj deník (autentický, zcenzurovaný či fiktivní) coby svědectví o prožitém - intimita je přebita nutkáním zveřejnit příběh. V případě Tajné knihy Ireny Obermannové má čtenář možnost přečíst si zároveň s příběhem i zápisky o niterném životě hrdinky. Stěžejní je vylíčení milostného vztahu, ale mě zaujaly spíše duševní prožitky pisatelky deníku (ať už je to postava fiktivní, nebo totožná s autorkou).
Klára Budilová
V (ne)dobrovolném zajetí hraček
Začalo šílenství kolem shánění vánočních dárků. Ježíšek našim dvěma mazlíčkům nadělí další porci hraček. A ještě předtím oslavíme jejich (1. a 3.) narozeniny. Za své krátké životy již stihli být obdarováni velkým množstvím hraček. Tímto tempem se jimi za pár let budeme brodit. Je to dvojsečné – na jedné straně kulíme oči, co všechno pro děti existuje, chceme jim dopřát krásné hračky i radost z nich, na druhé straně je nechceme rozmazlit a zavalit nepotřebnými věcmi. Jak to ukočírovat?
Klára Budilová
Svoboda po našem – letní gumy v zimě a kouření v restauraci
Stát nás chce vodit za ručičku například ohledně spoření na stáří - když vidíme, jak si dnešní důchodci užívají, tak by nám nemuselo dojít, že se o sebe nakonec budeme muset postarat sami. Proč si ale nezahraje na přísného rodiče v případě otázek, ve kterých jde (minimálně) o zdraví? Co má znamenat anabáze kolem zákona o povinném používání zimních pneumatik nebo stále neúspěšné prosazování zákazu kouření v restauracích?
Klára Budilová
A vám někdo řekl, že to bude tak těžký?
Život s dětmi je oproti předchozímu bezdětnému klídku něco jako věčná improvizace, nekonečné provizorium. A zatím jsem si nezvykla, že to tak bude napořád. Přestože by člověk své děti (v našem případě 1 a 3 roky staré) neměnil a dýchal by za ně, padá u nás občas věta: „Já chci zpátky svůj život!“
Klára Budilová
Kateřina Neumannová, Radek John, Petr Fejk … (a Karel Loprais?)
Vždycky mi je smutno (a někdy i líto), když v přímém přenosu sleduji, jak si nějaká mediálně známá a zaslouženě uznávaná osobnost kazí jméno a přichází o oblibu. Leckdy s ní veřejné mínění tak zatočí, že z miláčka davů je během několika měsíců vyvrhel, který by snad měl mít v kanálech vlastní chodník. Když jsem před měsícem viděla reportáž z tiskové konference BESIPu a na ní dalšího adepta na tuto pochybnou slávu, vybavilo se mi hned několik klasiků v disciplíně „prokaučování dobrého jména“. Je zvláštní, kolik osobností uvěřilo, že mohou dělat vlastně cokoliv, protože ve všem budou vynikající. A že si zaslouží být za to státem řádně ohodnoceni. Je možné, že v některých případech jde jen o zdání neschopnosti a neúspěchu, ale stejně vyvolá odmítavou reakci u (do té doby příznivě naladěné) veřejnosti.
Klára Budilová
Doktorrallye
Mezi mnoha radami udělenými kamarádkami před mým odchodem na mateřskou trochu zapadla ta týkající se prohlídek u dětského lékaře. Zkušené matky mi kladly na srdce, abych lékařské postřehy, podezření a nálezy brala s rezervou, protože doktoři jsou často „tabulkoví“ (čili kladou důraz na doporučené parametry všeho – pro jistotu). Informaci jsem vzala na vědomí, ale nedocenila.
Klára Budilová
Hromobijci
Malé děti a zvířata se bojí hlasitých zvuků. Každé burácení, ať jde o hrom, výfuk nebo ohňostroj, je dokáže k smrti vylekat. Bouřku neovlivním, ale proč musí moje děti pravidelně děsit petardy vystřelované pro pobavení ostatních? To nechápu.
Klára Budilová
Dokonalá jistě ne, ale snad aspoň dobrá… (matka)
„Jistě se vám někdy stane, že si budete myslet, že nejste dobrá matka, ale nebojte se, jste.“ Před lety jsem při studiu všemožných knih o dětech, o jejich vývoji a výchově narazila na tuto větu, která mi utkvěla v hlavě a často se mi vrací. V těhotenství jsem ještě v blažené nevědomosti nechápala, proč bych měla o sobě takto pochybovat. Coby matka dvou malých dětí nevím, jak pochybovat přestat.
Klára Budilová
Hlavně žádný kanál pro děti!
Stále se vedou všemožné kampaně na podporu dětského čtenářství, na podporu aktivního trávení volného času dětí apod. Má pak smysl, aby Česká televize zaváděla „nízkorozpočtový dětsko-vzdělávací kanál ČT3“? Není sporu, že zodpovědnost za trávení volného času nesou rodiče dětí. Ti rozhodují, zda jejich dítko před televizí vysedí důlek, nebo zda se podívá pouze na předem zvolený pořad. Ale pokud si většina z nás nemyslí, že by děti měly dostat ještě další záminku, proč rychle odbýt domácí úkoly a spěchat k obrazovce, tak je asi myšlenka zavedení dětského kanálu energií napřenou špatným směrem (o vyhozených penězích nemluvě).
Klára Budilová
Nesnídám, nesvačím - já to prostě nestačím
Začala nám zase sezóna octomilek, drobných a extrémně rychle se množících mušek. Zdá se, že v naší kuchyni bude teď pár týdnů živo. Není v mé moci okamžitě zlikvidovat všechny použité mističky, lžičenky, nakousnuté a nedojedené kousky čehokoliv. Nějak se dostaly do pytlíku s koláčem a tak se přežraly, že nemohly odletět. Říká se, že lepší je šťastný nepořádek, než smutné naklizeno. A taky: bordel v bytě, spokojené dítě. Z toho mi vychází, že naše děti musí být velmi šťastné a velmi spokojené. Jen my, rodiče, jsme kolikrát na prášky.
Klára Budilová
Ztížená možnost soustředění
V poslední době jsem si uvědomila, že jsem přišla o schopnost soustředit se na více věcí najednou. Nikdo na mě nesmí mluvit, pokud dělám alespoň trochu intelektuálně náročnější činnost. Například taková příprava mlíčka pro děti je posvátná – musí být klid, jinak bych musela začít odpočítávat odměrky zase od začátku.
Klára Budilová
Domácí teror, nízké sebevědomí, jistota průšvihu
Mnohokrát mě napadlo, že bych nemohla pracovat v poradně pro týrané ženy, protože bych nechápala, proč jsou tak pasivní. V žádném případě si nemyslím, že se takto chovají všechny. Ty, které svůj problém skutečně řeší, obdivuju. Pravidelně se dozvídáme z médií o „domácí zabijačce“, tedy o případu, kdy jeden z manželů v afektu zabije svého partnera. Většinou nejde o překvapivý čin, ale o vyvrcholení dlouhodobých problémů a sporů, byť byly často tutlány. Když opominu tyto krajní případy, kdy dojde ke „konečnému zúčtování“, stále znova se snažím pochopit, proč lidé zůstávají ve vztahu, o kterém vědí, že nefunguje a nemá smysl. Říká se, že volba partnera ovlivní váš život mnohem víc, než škola, již vystudujete. Myslím si, že to platí. Tak proč se zahazovat s někým, kdo mi ubližuje, koho si nevážím nebo se za něj dokonce stydím?
Klára Budilová
Sprosťačení
Jak to dopadne, když se před malými dětmi mluví sprostě? Vyzkoušela jsem to a teď mám doma malou sprosťandu.
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1895x
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- G. R. R. Martin - Střet králů
- I. Obermannová - Tajná kniha
- J. Čapek, M. Čapková - Pozitivní výchova sourozenců v rodině
- Z. Mahler - Nokturno
- P. Soukupová - K moři
- R. Saviano - Gomora
- Bouřky. Příběh Karoliny Světlé a Jana Nerudy
- G. R. R. Martin - Bouře mečů
- J. Nesbo - Lovci hlav
- J. Šiklová - Deník staré paní
- K. Fossum - Indická nevěsta
- G. R. R. Martin - Hostina pro vrány
- U. Eco - Pražský hřbitov
Co právě poslouchám
- Harry Potter a Vězeň z Azkabanu
- Harry Potter a Ohnivý pohár
- R. H. v. Gulik - Vraždy na čínském jezeře