často je to naopak

Budu kontroverzní. Existuje velké množství žen, hysterek, manipulátorek, které jsou schopny sehrát pro okolí bezvadně roli oběti a přitom jsou těmi, které samy muže deptají a provokují. Opravdu odejít nechtějí, raději si všem stěžují, protože jinak by ztratili toho, s kým můžou zametat a pohrávat si s ním. Nemají často své vlastní zájmy či poslání. Jenže tenhle názor není populární, ani medializovaný, mnohem snažší a konvenčnější je psát o ženách-obětech. Troufám si tvrdit, že ani autorka o těch ženách ze svého blízkého okolí to není schopna posoudit, i když může mít určitě subjektivní pocit, že by za ně dala ruku do ohně. Mám s tím bohužel vlastní zkušenost. Byl jsem za tyrana, despotu, nevímco, nevěřil mi vůbec nikdo, ani mí přátelé, prej ať to nepřeháním, já čuměl jak z jara. Dokázala být velmi sugestivní, pomohla mi až "blbá" náhoda. Každopádně

těch faktorů, proč daný člověk setrvává v takovém vztahu, je

více. Mě třeba před rozvodem paralyzovala právě ta populárnost

"týraných žen".

Re: často je to naopak

Souhlasím i nesouhlasím....je to těžké.Mám vlastní zkušenost - 3 roky jsem se nechala tyranizovat,než jsem vztah rázně ukončila rozvodem.Přesto, že jsem své okolí prosila o pomoc, byla jsem označována i vlastními rodiči za přehánějící hysterku,která se pouze snaží strhnout pozornost.Modřiny na rukách a krku jsem si podle všeho způsobila sama...Nakonec mi pomocnou ruku podal kamarád,který je něco jako můj starší bratr a tuhle službu mu patrně do konce života nebu moci dostatečně vrátithttp://g.idnes.cz/u/disk/rukaon.gif" alt="R^">. Na straně druhé je má kamarádka, kterou znám velice dobře, znám i jejího partnera, takže do jejich "problému" poměrně dobře vidím.Dotyčný pán sice není anděl,ale chová se k mé kamarádce velice hezky,snad i submisivně.Přesto je téměř v každodenních telefonátech a sms označován za odporného tyrana, který mou kamarádku těžce psychicky zkouší.

Poprvé..

Četla jsem už hodně článků, blogů apod., ale tohle je první, který mě donutil zaregistrovat se, abych mohla taky něco napsat do diskuze.. Popravdě se mi to, co jsem si přečetla vůbec nelíbilo:(, samozřejmě ale že s některými věcmi musím souhlasit. Rozčílil mě hlavně ten černobílý pohled s hromadou prázdných odsuzujících frází a hlavně výraz "tyto ženy". Je přece úplná blbost myslet si, že se do téhle situace dostává jenom určitý typ žen a mě se to stát nemůže. Jde to tak snadno a pomalu, že ani nevíte jak a už vám začíná kolotoč, ze kterýho se vyskakuje zatraceně těžko.

Zažila jsem si obě strany - jak pozici letité vrby, tak tu co schytala facku. Já jsem dokázala odejít pár dní po první facce a za to jsem na sebe hrdá!, ale znám i holky, které neodešly a čekaly prostě na další. Nepovažuju sebe ani ty holky za uťápnuté chudinky s pečovatelským komplexem, ale díky postupnému působení partnera se ze mě začal stávat prostě někdo úplně jiný..

Re: Poprvé..

Máte pravdu, je to plíživé a pak se to těžko něco vrací zpět. Máte pravdu i v tom, že se pak z vás stává úplně někdo kdo nejste. Pro mne bylo důležité si to uvědomit.

Ne vše je pravda...

Chtěla bych jen z pozice ženy, která si podobným svinstvem prošla, že v obecné rovině je názor autorky správný, ale ne zcela. Určitě zde názor nechci vyvracet a dělat to nebudu. Jen bych touto cestou chtěla požádat všechny, kteří pomohou týrenou/týraného přestěhovat jednou, ať do toho jdou i podruhé. Mě kamarádka stěhovala dvakrát. Je pravdou, že když mě stěhovala od téhož muže podruhé řekla mi, že je to naposled. Po několika měsících se přiznala, že by mě od něj přestěhovala klidně ještě stokrát... Jen ty lidi vozte někam, kde nebudou mít čas moc přemýšlet. Nestěhujete je do prázdných bytů. Stěhujte je k rodindičům, přátelům či známým, kteří jsou srozumněni se situací a vždy když týraný/týraná zapochybuje o svém rozhodnutí bude jim připomenuto proč tak učinili.

Re: Ne vše je pravda... pokračování

Dnes vím, že kdyby mě Olča nepřestěhovala k mamce, tak bych se bývala k Davidovi vrátila znovu...

Ti lidé jsou z takového vztahu tak ztýraní, že se logicky bojí být sami, vždyť jim partner/ka říkali celou dobu, že je to jejich vina a že, že je on/ona týrá (Ať už fyzicky či psychicky), že jsou to oni, kdo je vyprovokoval k ponižování a vulgaritám a že jsou to oni, kdo jsou neschopní. Oni pak mají pocit, že sami bez pomoci druhého nepřežijí.

Korina Hlubuczek

moje mama

moje máma se taky nechala od táty bít, 12 let. a do života jsem si odnesla ( a moji dva sourozenci) spoustu špatných věcí. je mi 25 let a teď mi dochází jak byla máma nezodpovědná, když si vzala takovýho g*ázla. min. když už si někoho takovýho vemu tak se nějakym způsobem pojistim, třeba že si našetřim kdyby bylo nejhůř nebo mám kam odejít. a ještě si s nim udělá tři děti. vždycky když svým kamarádkám vypráví a komukoliv jinýmu, kdo je ochotnej jí poslouchat, jak jí táta bil a jak jí ubližoval, tak se trochu stydim. protože jim tim říká kolik si toho k sobě nechala dovolit a sama se schazuje. taky se jí snažili pomoct a né jednou. obdivuju jí, že nás nakonec dobře vychovala i z toho jednoho ušmudlanýho platu, přesto jsem na ní trochu naštvaná kvůli tý nezodpovědnosti..a za všechno mohli ti ostatní, ona ne.

Re: moje mama

Vas pohled na rodice a svet se zmeni az budete sama matkou...

Jako by autorka psala o mne

Jsem přesně ten typ ženy, která nevydrží sama (jdu ze vztahu do vztahu). Potřebuji se o někoho startat, mít ho ráda, být utěšována, trpím nízkým sebevědomím odjakživa a toužím po úplné rodině.

Měla jsem partnera, agrsivního cholerika, manipulátora - vztah jak kočka a pes. Zezačátku to bylo vše fajn, ale čím víc jsem mu povolila, tím méně jsem to byla já. Když jsem chtěla vrátit hranice zpět, něšlo to. Zkoušela jsem bojovat jeho zbraněmi - křik, zesměšňování, ponižování, pláč, nezájmem. Nejsem na to pyšná, stydím se, že i tak zlá jsem musela být, abych dokázla si říct a dost!

Re: Jako by autorka psala o mne ...pokračování

Nyní mám manžela, který oceňuje moji starostlivost, opětuje mi lásku, a umí zahnat můj strach, toužíme po rodině. Zdá se mi být rozumný a přemýšlivý, vyrůstal v harmonické rodině. Věřím že pro holky s komplexem "matky Terezy" jsou i ti bodří mužové, které si umí vážit jejich skromnosti a obětavosti. Věřím že my ženy, které jsem oslepeny láskou, nemůžeme za to, že Bůh nám dal tolik síly milovat i naše tyrany. Vím, že jiná nebudu. Miluji muže, který o sobě nepochybuje. A budu ho milivat, dokud nebudu pochybovat já o něm.

finance

řekla bych, že největším problémem je finanční stránka. Když jsem chtěla odejít od manžela před deseti lety, dcera měla necelý rok. Jediným mým příjmem byla mateřská - v té době cca 2.500 Kč. S takovým příjmem si nemůžete dovolit vůbec nic. Jesle v našem malém městě neexistovaly, školky až od tří let. K rodičům jsem nemohla. Žádnou práci, kterou bych si mohla přivydělávat z domu, jsem nenašla. Prostě jsem musela počkat, až odchod finančně utáhnu.

Moje řešení

Když jsem se snažil pomoct a byl jsem za toho špatného, tak mě to naštvalo. Dneska říkám je to tvůj problém, ty s ním žiješ, ne já. A mám klidhttp://g.idnes.cz/u/disk/smile8.gif" alt=":-)">

Konečně někdo rozumně napsal ...

... co si většina lidí o tomto problému myslí .... http://g.idnes.cz/u/disk/rukaon.gif" alt="R^">