bez babiček to jde těžko

Mám doma to samé - takže chápu. Jsem, dle příspěvku některých asi špatná matka neboť

1/ mým největším snem (který je bohužel nerealizovatelný) by bylo poslat oba miláčky na víkend k babičce. Ideálně prodloužený.  Nebo alespoň na den a noc !!!  2/ chvílema závidím matkám které potkávám ve školce a které si chodí jen pro to jedno tříleté případně starší dítě. Pak samosebou obě děti pozoruju při hraní a říkám si, ještě že je mám. Obě. Jsem jedináček takže o tom vím své.  3/ už se těším až desetiměsíční syn dostane trochu rozumu a bude s ním možná jakástakás domluva. A pochopí význam slova ne :-)  

P.S. a to velký dík patří manželovi.Nedovedu si představit ráno oblíkat obě děti a hurá do školky, jentaktak tam stihnu doběhnout po obědě vyzvednout dceru. Vy kdo máte babičky ochotné pomoci, třeba jen to dítě vyzvednout, dovést těch 200 metrů domů, pokud je druhé třeba nemocné a je třeba s ním být doma, pomoci pokud onemocníte..... važte si toho, bez nich je to opravdu těžké.

Re: bez babiček to jde těžko

ale to je přeci úplně normální, že se chcete na chvíli zbavit dětí, abyste si od nich odpočinula a získala nové síly, i v tom je kus lásky. Háček je v tom, že moc řešíte jestli jste potom dobrá nebo jaká matka...

Re: bez babiček to jde těžko

ale pisatelka neřeší jestli je nebo není dobrá matka, píše o tom, že odložení dětí k babičce (nebo komukoliv jinému) je nemožné. proto si neodpočine a nezíská nové síly. O tom je ostatně i článek. O nonstop rodičovství 24 / 7 / 365, kdy naděje na trochu času vyhrazeného pro oba partnery je v horizontu třeba 6-7 let od narození posledního potomka, kdy je konečně možné poslat děti samotné třeba na tábor.

Re: bez babiček to jde těžko

nepřehánějte