Mateřská láska

já mám skoro stejně staré děti a musím řici, že se cítím často stejně - samozřejmě, že je miluju a zbožňuju, ale kolikrát si ráno v 6 říkám jak to bude krásný až si někdy budu moci pospat aspoň do 8...... a velmi často si vzpomenu na přísloví: MATEŘSKÁ LÁSKA JE TO, CO SE V ČLOVĚKU PROBUDÍ, KDYŽ DĚTI USNOUhttp://g.idnes.cz/u/disk/srdce1.gif" alt="V">

a co takhle naopak:

Vám někdo sliboval, že to bude lehký? Chcete "svůj život", ale přitom tohle je právě on. Mohl by být klidně horší.

Re: a co takhle naopak:

presne. ma chlapa, am zdrave deti, nic ji nechybi, jen se nechce o ty deti asi moc starat, tak fnuka

o.k.

Musím přiznat, že mě to řekla maminka, ovšem ve chvíli, kdy už jsem pochodovala s břichem. To, že vyjedeš s miminkem v kočárku na procházku, je jen perlička na dortu. Zbytek dne je makačka. Musím ale říct, že mi kolotoč kolem dcery nepřišel nezvládnutelný, mám totiž o 8 let mladší sestru a tak jsem si pamatovala, jaký je to hukot. Navíc jsem z rodiny, kde se nám oba rodiče věnovali maximálně, takže mi to divné nepřišlo, že mi dítě změní priority a zabere většinu času. Jen bych Vás vzhledem k věku dětí chtěla upozornit na heslo "malé děti malé starosti, velké děti velké starosti".

Jen na jedna věc je na rodičovství opravdu odporná a nikdy jsem si na ni nezvykla, a to, když dítě onemocní, nebo si způsobí úraz. To by to člověk vzal raději za ně, což ovšem nejde. Tak hodně sil do dalších let!

Někde je chyba,

já se tak necítím a mám děti 4. Tak to přeci neberte tak vážně, děti nepotřebují mít naplánovanou každou chvilku. A až malinko podrostou, tak se zlepší i ty odchody z domu, které jsou někdy fakt náročné.

Re: Někde je chyba,

ale VY asi nejste ten hystericky typ, co musi furt fnukat, no:D

A vám někdo řekl, že to bude tak těžký?

Super článek. Sice mám děti 6a 8 let, tudíž už samostatnější, ale přesně tohle jsem také dlouho cítila. Teď se zase sanžíme skloubit zaměstnání, školu a doprovod na kroužky, opět si říkám, "zastavte svět, chci vystoupit".

původně jsem chtěl říct,

že je to trochu hloupé, ale nakonec jsem tam kus pravdy našel. On ten věk (dětí) o ktrerém se zmiňujete je opravdu krásná pohoda a jednou na něj budete ráda vzpomínat ve srovnání s tím,, co Vás teprve čeká. A klidně o mě múžete říct, že jsem škodolibý (ale aspoň nelžu.....) http://g.idnes.cz/u/disk/smile8.gif" alt=":-)"> A tak se to vše posouvá a stále dokola a dokola... Prostě každá byť sebehorší současnost bude jednou nazývána zlatými dobrými časy.... Tak nic ve zlým.

Čas letí, deset, dvacet let uteče neuvěřitelně rychle...

Jednoho dne se děti odstěhují, všude bude klid a možná že pak, paradoxně, zas budete chtít zpátky tenhle život...